ČAS JARNÍ – ČAS ZÁZRAČNÉ PROMĚNY

 Ahoj lidi. Vnímáte všechnu tu kouzelnou proměnu kolem sebe, v přírodě, v lidech, v sobě? Já si to vše velmi užívám. Co vidím, je že v přírodě po vlně prvního svěžího probouzení přinášejícího nový život do všeho spícího, které sebou přinesl nadšený a svéhlavý Beran, nastupuje na taneční parket slastně poživačný Býk, aby plnými doušky vychutnával doširoka se rozprostírající pestrou paletu všemožných čerstvých barev, tvarů, chutí a vůní. Vše, co se v předlouhém zimním čase ukládalo, tvořilo, očišťovalo uvnitř – v kořenech stromů a rostlin,v přezimujícím hmyzu, v tělech zimních spáčů, v životech tažných ptáků prožívajících svůj čas v teplých krajích i všech ostatních živých tvorů prožívajících zimu svým jedinečným způsobem, se nyní začíná naplno manifestovat navenek ve svém slastném smyslném tanci. A paleta ke svému rozprostření potřebuje prostor, spousty prostoru.

 Kde se vzalo a stále ještě bere toliko nového prostoru? Jednoduše staré uvolnilo a stále ještě uvolňuje místo novému. Čerstvá mladá tráva se zelená nad zbytky rozkládajících se těl svých předchůdců, koruny stromů se zdobí svěžími listy a rozkvétají vonícími květy nad tlejícím loňským listím a nad zbytky plodů dávno uzrálé minulé úrody, mladí zajíčci březňáčci hopsají doslova někdy kolem koster nedávno uhynulých zvířat. I v počasí se stále ještě občas prolne příliv slunečního tepla s ranním mrazíkem či krátkou fujavicí. I naši dávní předci vnímali toto období jako čas postupného předávání vládnoucího žezla z rukou vládkyně zimy Moreny do rukou ládkyně léta Vesny a čas, kdy jej vládkyně plodnosti, hojnosti a všech projevů tvůrčí síly plně převezme vypozorovali a určili jako svátek Beltain až na počátku máje. 

  Tak vnímám i postupné proměny starého v nové ve svém životě. Děje se to tak ve mně neustále, v kteroukoliv roční či denní dobu, některé proběhnou během kratšího času, jiné trvají měsíce či roky. Děje se to takto dokonce bez ohleduna to, zda tomu věnuji pozornost či nikoli, zda procházím změnami vědomě činevědomě. Jen v druhém případě to často mnohem více bolí...

Tento jarní čas je zároveň skvělá příležitost tenhle princip prožít a pochopit naplno tak, aby mohl nadále působit ve všech záležitostech mého života, které takovouto změnou procházejí či budou kdy procházet. Především je tady pro mně důležitá zkušenost, že proměna se děje postupně ( a to nevylučuje možnost, že v určitém okamžiku celého procesu dojde k významnému rozhodnému kroku či skoku) a že tady nejde o boj se starým či oboj mezi novým a starým, ale spíš o spolupráci. Je to prostě tvořivý tanec. Jaksi mi nikdy smysluplně nefungovaly mé časté snahy něco starého v sobě zavrhnout či odsoudit, s odporem, opovržením, studem, zlobou či nenávistí zničit nebo se toho chtít jenom zbavit. Pokud mám skutečně v sobě něco zničit,nechat něco v sobě odejít, pak spíše s úctou a s láskou nechat zničit silou Života a dále skrze zničení starého dovolit vykvést něčemu novému. Staré a nepotřebné, můj život již zatěžující se tak nestává nepřítelem, kterého se chci zbavit, ale nese sebou potenciál pro vznik nového. Ukrývá v sobě doslova perlu, poklad. Je to materiál, který můžu přetvořit. Pak je pro mě celá změna skutečnou proměnou, aktem smíření a odevzdání proudu a vůli Života, stává se zázračným tvořivým tancem.

 A tančí v něm jak můj smělý tanečník muž se svou vůlí, odhodláním a činy,tak má kouzelná žena tanečnice se svou schopností naslouchat Životu a tím inspirovat tanec muže a předcházet jeho činy a se svou odevzdaností proudu Života – prostě vstoupit do řeky a nechat se nést, hmmm...A samozřejmě v tom nejsem mistr světa, takže dělám spoustu přehmatů,hloupostí, unáhleností, útěků, klopýtání a zasevstávání...a učím se. A k mému velkému potěšení a oživení je mi onen Život stále bližší a důvěryhodnější.

  Děkuji Matičko Země, děkuji Živote za tuhle taneční školu, za to, že mi bylo dáno tančit tento nádherný taneční part...s Vámi, kteří jste dočetli až sem i s Vámi všemi, kteří jste tohle nečetli a třeba nikdy číst nebudete...děkuji.

 Karel